Sociální inovace a jejich přínos pro společnost

Sociálními inovacemi se mohou zabývat jak fyzické osoby, tak nestátní neziskové organizace, ale i stát má zájem na sociálních inovacích. Velký zájem je v oblasti státní sociální politiky o zdravotnictví, sociální věci a školství. Zavádění sociálních inovací do běžné praxe je v současné době závislé na sdílení a propojování informací. V budoucnu tok a využití informací bude zřejmě nejdůležitějším faktorem, který sociální inovace bude ovlivňovat.

Příklady sociálních inovací je nutné pro přehlednost rozdělit do několika skupin dle věku cílové skupiny uživatelů:

► Děti

 
V této oblasti dochází k nejčastějším inovacím, a to zejména z toho důvodu, že je to skupina uživatelů sociálních služeb, která prochází nejbouřlivějším rozvojem. Jedná se o omezování ústavní péče jak sociálního (např. dětské domovy, kojenecké ústavy), tak i zdravotního charakteru (pobyty v léčebnách, psychiatrických nemocnicích atd). Zároveň se rozvíjí možnosti spolupráce rodičů s odborníky v rámci nově vzniklých aktivit např. zdravotně sociálního charakteru pro děti s astmatem nebo onkologicky nemocných. Další sociální inovace se týkají integrace handicapovaných dětí v rámci povinné školní docházky, podpory různých druhů pěstounské péče atd.
 

► Dospělé osoby

 
Zde se setkáváme se snahou omezit pobyt v ústavní péči rozvojem terénních služeb, a to jak sociálních, tak zdravotních (např. mobilní sociálně zdravotní služba pro osoby se schizofrenií). Dále pak jde o pracovní příležitosti v chráněných dílnách, o různé preventivní programy pro osoby, které se dostaly do střetu se zákonem, či osoby, které jsou vyloučené z uspokojování svých potřeb (bezdomovci). V oblasti zdravotní jsou velmi zajímavým počinem tzv. univerzity pro pacienty, které pomáhají chronicky nemocným osobám a jejich rodinám získávat odborné znalosti a dovednosti pro zvládnutí konkrétního chronického onemocnění a tím také přispívají k omezení pobytu osob v ústavní péči
 

► Senioři

 
Věková skupina seniorů je v sociálních inovacích silně zastoupená. Zejména se soustřeďuje pozornost inovátorů na oblast dlouhodobé péče o seniory, na jejich bezpečnost a na to, aby si udrželi o nejdéle osobní spokojenosti, která je nutně spojena s určitým životním stylem. Do této oblasti proniká celá řada inovací spojených s předáváním informací, varovný systém např. pro osoby s diabetem. V oblasti péče o seniory se rozvíjí komunitní služby, které kopírují demografickou křivku. Velmi slabě jsou zastoupené inovace, které by seniory vedly ke skupinové sounáležitosti a svépomoci (např. vzájemná pomoc mezi seniory). Nejrychleji se rozvíjející služby jsou pro seniory, kteří trpí degenerativními změnami mozku. Stále je však služeb tohoto druhu velký nedostatek.Zvláštní skupinou, prolínající všechny věkové kategorie, jsou osoby se zdravotním postižením, které v současné době vnímají určitou bariéru spočívající v neznalosti jejich handicapu ze strany široké veřejnosti. Jejich pocity jsou velmi nepříjemné, neboť okolí se k nim v řadě případů chová jak k osobám s mentálním handicapem. V této sféře chybí služby „kurátora zdravotně postižených“, který by lépe seznamoval veřejnost se specifickými potřebami svých klientů a lépe by dokázal hájit i jejich zájmy v určitých situacích.Veškeré možnosti inovativních postupů, které jsou výše uvedeny, však vyžadují silné finanční zajištění. Z toho plyne i potřeba využívat dobrovolníků i v oblastech, kde na to není společnost příliš zvyklá.

Systémově chybí větší podpora (jak morální tak i materiální) práce v sociálních službách. Chybí pravidelné seznamování široké veřejnosti s úspěšnými pracovníky v dané oblasti, jejich veřejné oceňování. V tomto směru je potřeba zviditelňovat tuto práci a přibližovat ji laické veřejnosti.

Závěrem konstatujeme, že v České republice sociální inovace nejsou zatím jasně formulovány, nejsou podporovány veškeré inovativní přístupy, které přináší potřebnou změnu v sociálních službách, kterou je v současné době přechod od formální (ústavní) péče k neformální rodinné nebo komunitní péči.