Sociální inovace a jejich přínos pro společnost


Mezi odborníky existuje shoda, že sociální inovace obecně nelze přesně definovat. Sociální inovace je třeba vnímat jako společensky prospěšná řešení sociálních problémů, které dosud nebyly řešeny nebo byly řešeny neefektivně. Zásadní dopad má sociální inovace na občanskou společnost. Sociální inovace prochází dějinami lidstva. Historie sociální péče je plná sociálních inovací (péče o nemocné v klášterech, povinná školní docházka atd.). Smyslem je využití znalostí a dovedností místních obyvatel.

  • • Jsou to tedy nové nápady, instituce nebo způsoby práce, které přinášejí pozitivní efekty, zlepšují či řeší potřeby místní   komunity nebo společnosti obecně.
    • Nemusí se vždy jednat o nápady zcela nové, ale jde o aplikaci úspěšné inovace, kterou se podařilo aplikovat jinde.   Inovace nemusí mít také nutně charakter konkrétního produktu nebo služby.

V současné době je kladen důraz na sociální inovace v oblasti sociálních služeb, jejich centralizaci, finanční náročnost některých procesů – zejména formální ústavní péče. Ve vyspělých zemích se méně osvědčuje institucionální péče, která nemůže dostatečně pružně reagovat na individuální a specifické potřeby osob, které využívají sociální služby. V tomto směru dochází k postupnému upouštění od ústavní péče. Výjimku tvoří pouze malá část handicapů, pro které nelze využít v plné šíři neformální péči v rodině.  Ústavní péče je postupně nahrazována individuálními, domácími nebo komunitními službami. Péči doma či v rámci komunity usnadňují moderní technologie, které mohou do jisté míry nahrazovat péči ústavní (telemonitoring, telemedicína). Systémová změna, kterou je přechod od ústavní péče k individuální péči, umožňuje větší volnost výběru z možností zabezpečení péče, kterou opečovávané osoby potřebují. Výsledkem je prodloužení doby, kdy mohou lidé žít ve svém prostředí, a zlepšení kvality jejich života obecně. Ústavní péče se stává pouze pojistkou pro péči individuálně nastavenou v rodině.

V oblasti kvality poskytované péče se rozšiřují možnosti volby opečovávané osoby. Jsou k dispozici nové technologie pro zkvalitnění péče. Rozšiřuje a inovuje se další vzdělávání osob pečovatelů.

Hodnocení standardů poskytované péče je poměrně složité a ne vždy je požadovaná úroveň dosažena. Velmi obtížně lze hodnotit péči neformálních pečovatelů. Jediným měřítkem je spokojenost opečovávané osoby. V tomto směru se inovativní přístupy příliš nerozvíjejí.

Dalším momentem inovačního procesu je efektivita vynaložených prostředků na sociální služby. V tomto směru inovativní roli sehrávají komunitní služby, které vznikají na základě přesně identifikovaných potřeb v dané lokalitě. Ustupuje se od vytváření velkých center sociálních služeb, která nejsou přístupná nebo nejsou vhodná pro všechny uživatele. Na straně druhé se již ve stávajících zařízeních poskytují služby, které do této doby byly oddělené. Komplexnost služeb tzv. „pod jednou střechou“ je pro uživatele však také velmi důležitá (zejména pro seniory). Tak můžeme v praxi nacházet příklady, kdy došlo ke spojení následné péče s psychosociální aktivizací do té míry, aby mohl člověk zařízení co nejdříve opustit. Ve zdravotně sociálních zařízeních je kladen důraz na rychlou aktivizaci opečovávaného tak, aby se mohl vrátit do svého přirozeného prostředí v co nejkratší době.

Prioritou sociálních inovací je tedy rozvoj domácí a komunitní péče před péčí s přímým zaopatřením v pobytových zařízeních (ústavní péči). V praxi dochází ke stagnaci či snižování počtu osob umístěných v ústavní péči postupně ve všech věkových kategoriích mimo oblasti péče o seniory. Vysoce kvalitní péče vyžaduje zvýšenou podporu neformálních pečovatelů a zároveň zlepšení podmínek pro pečovatelské profese.

Zvláštní pozornost je věnována nově vznikajícím službám domácí péče, které vykazují potřebu vysoké osobní i profesní erudice, jako je např. domácí hospicová péče, chráněné bydlení pro osoby s mentálním handicapem atd. Inovativní metody zahrnují také integraci zdravotní a sociální péče.

V rámci inovativních procesů však existují určité podmínky, které musí být dodrženy:

  • • Přístup k potřebným zdravotním a sociálním službám nesmí být omezován finančními možnostmi opečovávané osoby.
    • Potřeba péče nesmí vést k chudobě nebo finanční závislosti opečovávaného.

Poskytovaná péče musí být standardizovaná, a to z různých hledisek. OECD klasifikuje různé ukazatele (koeficienty), např. pro velikost prostoru, početnost odborného personálu, hodnocení procesů a jejich výsledků.

► Bariéry sociálních inovací

 
Nejčastěji se setkáváme s nedostatkem kreativity. Inovátoři naráží na problém experimentu v oblasti, která je emočně velmi citlivá, neboť pracujeme s osobami, které jsou pro svůj zdravotní stav či mentální a sociální možnosti velmi ohrožené. Další překážkou je stálý nedostatek financí v sociální oblasti na zásadní změny, které si žádají příliš vysoké vstupní náklady. Stav sociálních inovací rovněž limitují určitá rizika (finanční, změna legislativy atd.). Nelze opomenout i poměrně malý zájem uživatelů o nově nabízené a netradiční služby, případně nekvalifikované rušení stávajícího systému. Sociální inovace nepředpokládají okamžité zrušení dosud používaných účinných procesů.