Postavení rodinných pečovatelů

Neformální péče má, i přes jasné výhody, některé zřejmé problémy:

Snižující se počet dětí v rodinách má za následek menší pravděpodobnost, že se děti v budoucnu postarají o své rodiče. V této souvislosti je nutné rovněž připomenout i otázku výchovy v rodině, kde děti nemají možnost žít v prostředí, kde existuje vzájemná sounáležitost a dochází ke vzájemné podpoře mezi generacemi.

Vysoká individualizace soukromého života a orientace na osobní výkon vede k omezení času, který rodina tráví společně. Péče o člena rodiny se může zdát jako nedostatečná seberealizace. Zde hraje určitou roli vzrůstající protěžování mládí a osobních nadstandardních výkonů.

Stárnoucí populace v Evropě bude mít za následek i zvýšení věku domácích pečovatelů, kteří budou rovněž v krátké době vyžadovat určitou péči.

Neformální péče nemůže existovat bez pomoci husté sítě sociálně zdravotních služeb, které budou dostupné v rámci komunity, a to i za podmínek, kdy opečovávaný nebude schopen finanční náklady spojené s těmito službami pokrýt.

Pro neformální pečovatele chybí řada služeb, které ve formálním systému existují a chrání osobu pečovatele. Jedná se o potřebné vzdělání, poznání vlastních limitů a supervize. Domácí pečovatel může tedy velmi snadno špatně hospodařit se svými fyzickými i psychickými silami a podlehnout syndromu vyhoření, může se rovněž v krizové situaci zachovat nesprávně a poškodit osobu opečovávanou.

Neformální péče může být motivovaná osobním prospěchem pečující osoby a nikoliv prospěchem osoby opečovávané (dědictví, příslušné sociální dávky, zajištěné bydlení atd.).

Nejedná se o absolutní výčet nedostatků takové péče, ale o připomenutí určitých rizik, která mohou vést k poškození neformálního pečovatele i osoby opečovávané.