Postavení rodinných pečovatelů

Jak už bylo výše naznačeno, důvody, proč se rodina angažuje v dlouhodobé péči o svého člena, případně jinou osobu, ke které má citové pouto, jsou různé. Potřeba státní sociální politiky více se zabývat neformální dlouhodobou péčí je jasně daná:

  • • Stárnutí evropské populace je nejvýznamnějším determinantem. Tato skutečnost se bezprostředně dotkne jak potřeby   zvyšovat možnosti rodinných pečovatelů, tak pečovatelů samotných, neboť i jejich věk se bude zvyšovat. V tomto   smyslu je potřeba připomenout, že se vzrůstajícím věkem osob opečovávaných i pečovatelů naroste potřeba některých   nových služeb v této oblasti (zejména zdravotní a psychologické podpory). S ohledem na prodlužující se věk narůstá   prioritně potřeba specifických služeb pro osoby v seniorském věku.
  • • Mění se rodinné struktury, zejména se snížil počet formálních rodinných soužití. Převažují neúplné rodiny, nesezdaná   partnerství, kde nejsou právně definované vztahy. Na druhé straně chybí vícegenerační sounáležitost a to je příležitost   právě pro pečovatele, kteří mají citový vztah k opečovávanému. Zvyšuje se počet osob, které žijí osamoceně, což   vyplývá z rozdílné délky života mužů a žen.
  • • Postmoderní společnost má spíše negativní dopad na život populace, ale může vést i k větší individualizaci péče, určité   emancipaci mezi ženami a muži v roli pečovatelů. Zároveň však může přinést větší osobní uspokojení těm, kteří vnímají   péči o jinou osobu jako vlastní poslání.
  • • Technika, její rozvoj a přiměřená finanční dostupnost umožňuje poskytovat neformální péči osobám, které byly   donedávna odkázané na specializovaná zdravotnická zařízení. Komfort poskytované péče v domácím prostředí   významně přispívá ke zkvalitnění života opečovávaného.
  • • Informovaný příjemce zdravotně sociální péče je kompetentní rozhodovat o nákupu potřebných služeb. Osoba, které je   určen jakýkoliv druh sociálních služeb, je poučena o svých právech přímo ve zdravotnickém zařízení, případně v rámci   existujícího sociálního systému. Zvyšuje se počet kvalifikovaných sociálních pracovníků, kteří mohou působit na   zvyšování informovanosti příjemců zdravotně sociální péče. Výraznou pomocí mohou být i osvětové kampaně v médiích.

O poskytování dlouhodobé péče rodinnými příslušníky neexistují přesné údaje, ale odborná literatura uvádí, že až 80 %“ veškeré dlouhodobé péče je vykonáváno v nejbližší rodině opečovávaného. Nejčastějšími pečovateli jsou partneři nebo děti.

Neformální dlouhodobá péče je často vnímána jako péče o staré lidi, ale ve skutečnosti se může jednat o děti nebo dospělé v produktivním věku. Rodinu zasahuje potřeba dlouhodobé péče o příbuzného nebo citově blízkého v různých životních etapách. Rodiče přejímají péči o handicapované dítě, partneři pečují o handicapovaného partnera a děti později pečují o své rodiče. Tam, kde není příbuzenské pouto, se jedná vždy o přátelské (sousedské) vztahy, kdy pečovatel pomáhá např. osamělému sousedovi či bývalému kolegovi ze zaměstnání. V tomto směru existuje řada variant.

Z časového hlediska může docházet k převzetí dlouhodobé péče postupně (např. v důsledku zvyšujícího se věku opečovávané osoby) nebo se může stát dílem okamžiku v důsledku nemoci, úrazu, případně narozením handicapovaného dítěte v rodině. Rodina zpravidla není systematicky připravována na potřebu dlouhodobé neformální péče. Jedná se spíše o krizové řešení situace, které může být vázáno jak na emoční vazby k opečovávanému, tak na finanční situaci (kdy si nemůže z finančních důvodů dovolit formální péči), případně se může jednat o určitý druh uspokojování potřeb osoby pečující.

Neformální péče je velmi variabilní. Liší se, jak již bylo řečeno, v obsahu, délce a intenzitě. Jedná se o činnosti, které jsou časově, fyzicky i emočně velmi náročné. Zpravidla nejsou jasně ohraničeny dobou výkonu konkrétní činnosti, ale jsou ohraničeny potřebami opečovávaného. Ve většině evropských zemí stejně jako v České republice není neformální péče podpořena zákonem, a to i tehdy, kdy si plně uvědomujeme její důležitost a nezbytnost v systému sociální politiky státu. Zákonná podpora je poskytována jen v těch případech, kdy se podmínky neformální péče dostávají do krizových situací (např. využití respitní péče).