Současná praxe dlouhodobé a přímé péče v EU a ČR

Definovat dlouhodobou péči v právním prostředí ČR není jednoduché, neboť je vymezena zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen „zákon o zdravotních službách“), ale Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále jen „OECD“) dlouhodobou péči definuje více extenzivně než vnitrostátní právní předpis. Z toho důvodu může docházet k určitým praktickým problémům při aplikaci dlouhodobé péče, zejména v oblasti časového omezení poskytování péče, kdy vycházíme z premisy, že dlouhodobá péče je časově neomezená, vázaná pouze na specifické potřeby opečovávaného. Dlouhodobá péče je rovněž vymezena určitým spektrem služeb určených těm, kteří jsou závislí na pomoci v některých sebeobslužných aktivitách. Z tohoto důvodu do dlouhodobé péče zasahuje i právní úprava zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách v platném znění (dále jen „zákon o sociálních službách“).

Dlouhodobá péče je tedy poskytována v gesci různých ministerstev (např. Ministerstvo zdravotnictví ČR, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR), ale i různými typy poskytovatelů. Protože se dlouhodobá péče nachází na rozhraní sociální a zdravotní péče, je její definování i z tohoto důvodu velmi obtížné. Pro typ péče na rozhraní sociálního a zdravotního resortu se používá termín „zdravotně-sociální péče“. Vyskytuje se zde však i výchovná a vzdělávací péče (péče o nezletilé děti s handicapem, péče o mentálně handicapované osoby), a proto do systému ještě vstupuje resort školství.

V zahraniční praxi je dlouhodobá péče považována za ošetřovatelskou péči. Velkou nevýhodou takového přístupu je orientace na biologickou stránku zdraví, opomíjí se psychická, sociální a spirituální. Ryze biologický přístup (medicinalizace problému) vede rovněž ke zvýšení potřeby kvalifikace personálu na jedné straně a ke zvýšení nákladů na realizaci takové péče na straně druhé.

Potřeba dlouhodobé péče ve společnosti vzrůstá, a to jak v důsledku prodlužujícího se věku obyvatel (neprodlužuje se však schopnost sebeobsluhy konkrétní osoby v důsledku degenerativních změn, chronického onemocnění atd.), tak i v důsledku stárnutí populace obecně. Nelze opomenout ani fakt, že stále více se rozvíjející medicínské obory umožňují přežití lidem, kteří by v minulosti v důsledku svého onemocnění zřejmě dlouhodobě nepřežili.