Sociální inovace a rozvoj lidských zdrojů v dlouhodobé péči


Dobrovolnická organizovaná činnost se rozvíjí v našich podmínkách po roce 1918 po vzniku samostatného Československa. Dobrovolnou péči o chudé vykonávala celá řada dobrovolných spolků a organizací (Charita, České srdce, YWCA, YMCA, Armáda spásy aj.).

Koncem roku 1931 bylo u nás 5 140 spolků a 8 857 ústavů a zařízení pro dobročinnou a humanitární péči. Těžiště jejich práce spočívalo v budování, vydržování a subvencování různých ústavů jako nejúčinnějších prostředků sociální péče. Nejvíc spolků se věnovalo ve své činnosti péči o chudé a mládež. Z ústavů byly nejvíce zřizovány chudobince, opatrovny, mateřské školy, jesle a prázdninové osady.

Dobrovolnická sociální činnost představovala v té době asi 26 % všech finančních nákladů na sociální a humanitární práci pro chudé a potřebnou mládež.

Tento úspěšný vývoj dobrovolnictví přerušila druhá světová válka a později desetiletí socialismu.

Na tradice první republiky navázala naše společnost až po roce 1989, kdy byly obnoveny spolky Sokol, Skaut-Junák, YMCA a další. Po roce 1989 vznikají nové neziskové organizace, občanská sdružení a nadace. Tyto organizace se zaměřují zejména na věkovou skupinu seniorů, příslušníky jiných národností, zdravotně postižené, oběti domácího násilí apod. (Člověk v tísni, Bílý kruh bezpečí, Nadace Olgy Havlové, Vize 97).

Dobrovolník je člověk, který bez nároku na finanční odměnu poskytuje svůj čas, svoji energii, vědomosti a dovednosti ve prospěch ostatních lidí či společnosti. Dobrovolník je lidským prvkem, který nepodléhá stereotypům, je pro svoji činnost motivovaný, do vztahu s klientem vnáší přátelství a empatii. Dobrovolníci nenahrazují práci profesionálů a přímo neposkytují sociální službu.

Dobrovolníci jsou aktivně vyhledáváni, zpravidla jsou registrováni jako zájemci – následně pro svou činnost v sociálních službách proškoleni, získávají smlouvu a jsou koordinováni pověřenou osobou – v nejlepším případě přímo koordinátorem dobrovolníků. Jejich činnost je oceňována (ne finančně), kontrolována a také v závěrečné fázi cyklu dobrovolníka řádně ukončována.

Zákon o sociálních službách umožňuje působení dobrovolníků v sociálních službách v rámci zákona č. 198/2002Sb., o dobrovolnické službě ve znění pozdějších předpisů a stanoví podmínky a pravidla činnosti dobrovolníků. Dne 5. června 2014 nabývá účinnosti zákon č. 86/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Dobrovolníci u nás působí v mnoha oblastech, ale působí i mimo ČR při poskytování humanitární pomoci např. při přírodních katastrofách v cizích zemích ve spolupráci s jinými organizacemi (Červený kříž ČR).

I když dobrovolnická činnost je v ČR značně rozšířená do potřebných oblastí (dětská populace – volnočasové aktivity, zdravotně postižení jedinci, senioři), je v zájmu společnosti tyto dobrovolnické služby rozšiřovat a podporovat jejich rozvoj. Je pravděpodobné, že s celkovým vývojem demografickým a zdravotním nebude nikdy jedinců dobrovolníků dostatek.